sobota 16. listopadu 2013

Jak být bohatý

Člověk může přijít k majetku a penězům různě. Někdo si na vše poctivě vydělá, někdo si to vydře, někdo bohatství zdědí, někdo přepadne banku, někdo je bohatý už při narození, někdo vyhraje milióny v loterii. 

A většina k velkým penězům nikdy ani nepřičichne.

Proč někdo peníze má  a někdo nemá?

Kde nemá peněz nazbyt bude se většinou vymlouvat na chudé rodiče, špatné vzdělání, nedostatek příležitostí  či jen na nepřející osud. Takový člověk je v zajetí svých předsudků, které mu brání v tom, aby k němu peníze proudily. 
Pokud je člověk přesvědčený o tom, že bohatí lidé svůj majetek získali podvodem či krádeží a že jedině tohle je jediná cesta k bohatství, skončí v lepším případě zahořklí a závistiví, v horším případě se pokusí vyloupit banku a skončí za mřížemi.

Opačným extrémem představy jak získat peníze je zažitá představa skrývající se za známým příslovím "Bez práce nejsou koláče". Takový človek dře od nevidím do nevidím a stejně si vydělá jen tolik, aby poplatil vše co musí. Každý měsíc tak musí vynakládat pořád stejně velké úsilí, aby měl na zaplacení složenek. Říká se tomu krysí závod. Pořád dokolečka, dokola, ze kterého se člověk nemá šanci dostat. 

Kdyby si všichni lidé byli vědomi své ceny a nebáli se velkých peněz, přibylo by na světě hned více milionářů. Většina lidí sice touží po milionech na kontě, ale při bližším zkoumání zjistí, že se takového množství peněž vlastně bojí. Jen při hlubší představě, že získali 5 milionů vytanou v hlavě naléhavé otázky. Komu o bohatství řeknu? Když to řeknu tomu, co když to řekne dál? Co když mě pak budou všichni zneužívat? Co když mi ty peníze ukradnout? V duchu si odpoví, že tolik peněz vlastně ani nepotřebují, že jim stačí to co mají, že by byli rádi, kdyby měli navíc o dva tisíce měsíčně víc. Každý má svůj finanční limit, ze kterým se ztotožní. Pokud si člověk v hlavě nastaví, že by mu stačilo deset tisíc bude to příjemná představa. Pokud si takový člověk však představí a měl by řešit dvacet milionů, udělá se mu jen při představě těžko. Bude se mu špatně dýchyt, nebude se cítit dobře. 

Jedinou cestou jak změnit množství peněz, které mohu získat, je "přeprogramovat" své programy uložené hluboko v nevědomí. Takže hurá to toho :-) Přání se plní!

úterý 15. října 2013

Víte, proč milujete svého muže?

Nedávno mne dostala jedna moje známá. Svěřila se mi se svými vleklými parterskými problémy. Manžel jí řekl, že ji už nemiluje a že se chce rozejít. Moc mě nepřekvapilo, že ti dva stojí před krachem vztahu.  Znám je pět let a pět let se hádají. On uniká, ona ho pronásleduje. Úctou k druhému, vzájemnou láskou ani přátelstvím tento pár neoplývá. Možná jen nezkrotnou vášní. Byla z toho samozřejmě nešťastná, ona s ním chtěla zůstat za každou cenu. Zajímalo mne, proč ho miluje, když je to takový bídák, jak mi ho popisovala. Její odpověď mě zarazila:"protože byl na mě nejhodnější ze všech". Snažila jsem se s ní vydolovat další důvody, pro které chce s manželem být. Leč nepodařilo se mi to. Zarazilo mě to. To opravdu čtyřicetiletá žena, matka dvou dětí neví proč chce být se svým mužem? Hodných mužů na světě běhá přeci určitě dost, tak proč chce zrovna někoho, kdo nechce ji?

Je to kvůli dětem, které spolu mají?
Je to snad jeho pracovitost, co jí k němu přitahuje?
Je to majetek, který spolu nastřádali?
Je to kvůli jeho družnosti?
Je to kvůli jeho sexuální náruživosti?
Je to proto, že je úspěšný v práci?
Je to proto, že je jejím kamarádem?
Je to proto, že jí pomáhá doma?
Je to proto, že je to gentleman?
Je to proto, že se na něho může spolehnout?
Je to proto, že se vedle něho cítím v bezpečí?

Je určitě další stovka důvodů proč milujeme své muže. Jen moje známá našla jen jeden. Byl na ni hodný. Jak jsem pochopila, znamenalo to, že ji nebil a neponižoval.

Někdy mají lidé divné důvody proč jsou spolu.

pondělí 23. září 2013

Třetí dítě ve čtyřiceti?

Jsem podruhé šťastně vdaná. Mám dvě dcery, každá má svého tatínka. Starší dceři bude za chvilku sladkých sedmnáct let, mladší za půl roku 2 roky.

Můj druhý muž již nechtěl děti, připadal si na ně starý. Když jsem mu však oznámila své neplánové těhotenství měl upřímnou radost. Na naše společné dítě se moc těšil. V nelehkém těhotenství mi byl velkou oporou. Staral se o mne příkladně. Po porodu mi muž sdělil, že je moc rád, že nás má, ale že další dítě už opravdu ne.  Byla jsem trošku zklamaná, protože jsem chtěla vždy velkou rodinu, ale představa dalšího rizikového těhotenství mne přivedla k tomu, že jsem se i já smířila s tím, že rodina se dál rozrůstat nebude.  Muži jsem oznámila, že si nechám zavést nitroděložní tělísko. Souhlasil. Oslavila jsem čtyřícítku a den pooslavě  mne muž šokoval. Moc rád by si se mnou pořídil ještě jednoho prcka. Nečekala jsem to od něj, příjemně mne překvapil. Už jsem si plánovala budoucnost jen se dvěmi dětmi. Teď jsem nadšená, že mladší dcerka bude vyrůstat se sourozencem, který jí bude věkově blíž, než starší sestra. Dali jsme si na otěhotnění tři měsíce. Když se to povede, budeme oba moc šťastní, když ne, byl to osud. Já však vím, že své třetí dítě, syna, příští rok ve zdraví porodím. Už se moc těším, až jej přivítáme. Příští rok bude naše smečka kompletní :-)


..........

Je 8. října 2014. Jeden celý rok a necelý měsíc uběhlo od doby, co jsem zde napsala své přání mít třetí dítě. Rok s rokem se sešel. Je poklidný večer, dvě dcery už klidně spí a můj milovaný muž uspává naši nejmladší holčičku, které jsou již tři měsíce :-) Takže, vážení, PŘÁNÍ SE PLNÍ. Co Vy na to?

čtvrtek 25. července 2013

Nechce si mě vzít, já toužím po manželství

Statistiky mluví jasně, manželství  každoročně uzavírá méně párů a více párů se rozvádí. Podle statiských tabulek to vypadá, že manželství se stalo přežitkem. Vždyť kolik dvojic spolu dnes žije na hromádce bez oddacího listu! Pokud patříte mezi ty, kteří nepovažují manželskou instituci za důležitým mezníkem vztahu a jste spokojeni s životem na psí knížku můžete přestat číst. Pokud by jste však rádi zakotvili v přístavu manželském, ale jen nevíte, jak přesvědčit Vaši drahou polovičku, aby chtěla to samé, čtěte dále.

Pokud žijete již několik let spokojeně ve šťastném partnerství, podílíte se na výchově svých potomků a ke štěstí Vám chybíuž jen svatba, je na čase začít jednat.
Jedno přísloví říká, že "Kdo si počká, ten se dočká". Řídit se v tomto případě tímto moudrem by mnoho štěstí však nepřineslo.

Nejdřív si však zhrňme důvody, které nás ženou do chomoutu 

1. legalizace vztahu 
2. sounáležitost
3. jistota
4. bezpečí


Řekněme si to na rovinu, nikdo z nás nechce být jen tou paní či pánem, se kterým žije pan X. Spojení manžel - manželka má stále v naší společnosti větší váhu. Manžel je víc než přítel. Dvojice, které uzavřeli manželství dali  celému světu najevo, že k sobě patří. Proto je legalizace vztahu důležitá. Manželství dává větší pocit sounáležitosti s partnerovou rodinou. Svatbou se člověk stává součástí další rodiny. V manželství se lidé cití jistěji a bezpečněji nejen po emoční a ekonomické stránce. Nejsou samostastnými jednotkami, jsou prostě na všechno dva. Dva na radost i trápení.

Ze dvojice je to většinou muž, který však tyto klady nevidí. Přestože žije s milovanou partnerkou pod jednou střechou a je mu dobře, nepotřebuje již svatbu. Všechno funguje jak má, tak na co papír. Hodně těchto mužů má jedno neúspěšné manželství za sebou a proto se do dalšího nehrnou.

Takže jak přesvědčit zatvrzelého odmítače manželství?

Důležité je si zapamatovat, že zde nepořídíme nic silou a nátlakem. Pokud si jsme jisté, že nás náš muž miluje a náš vztah funguje tak jak má, musíme vzít osud do svých rukou.
Nejlepší je muži ukázat, že Vás nemá tak jistou jak si myslí.  Udělat si pár dní v týdnu program bez něho, odjet na pár dní na dámskou jízdu, začít chodit cvičit, vyzívavěji se oblékat a změnit svou vizáž - to jsou všechno prostředky, které muže přinutí více na Vás myslet. Zde funguje přímá úměra. Čím více se od muže budete vzdalovat, tím více bude muž toužit po Vaší blízkosti. Je dokázáno, že muži fungují ve vztazích jako guma. Muž se potřebuje jednou za čas od ženy vzdálit, aby se zase rychle mohl přiblížit (smrštit zpět jako napnutá guma). Takže pokud se pohybujete v jeho blízkosti a on Vás již nevnímá na 100%, je čas, aby jste se vzdálili Vy. Tím zvětšíte vzdálenost mezi Vámi a muž Vás bude najednou postrádat. A věřte, že to nebude dělat z donucení. Jakmile se k Vám muž po tomto vzdálení přiblíží, je nejlepší doba na vyslovení svého přání. Muž je šťastný, že Vás může opět dobývat a bude Vás chtít udělat šťastnou. Pak už jen stačí v nějaké pohodové chvilce přednést svoje přání. " Jsi skvělý chlap, miluji tě, skvěle se o nás staráš, chtěla bych, abychom takhle šťastní byli pořád. Aby to bylo úplně dokonalé, chci, abychom se stali manželi. Potřebuji svatbu pro svůj pocit bezpečí, chci být součástí tvé rodiny". Pokud po Vás muž bude toužit opravdu hodně,  a nebude Vás chtít ztratit, nejspíš Vás s  nabídkou k sňatku překvapí sám.

neděle 26. května 2013

Dítě vztah posílí nebo zničí?

Dítě je vzácný dar, dítě je zázrak. S jeho příchodem na svět nastane mezi partnery obrovská změna. Především u prvního potomka je ta změna velmi radikální. S partnerů se najednou stávají rodiče. Již nemají zodpovědnost pouze sami za sebe, ale musejí se postarat o bezbranného človíčka.


Jsou dvojice, které narození společného potomka stmelí. Jsou dvojice, kterým narozením dalšího člena rodiny svazek nevydrží.

Dá se předem určit jak dítě ovlivní vzájemný vztah rodičů?

Jsou partneři, kteří se jeví jako ideální pár. MAJÍ mnoho společných zájmů, respektují se navzájem, milují se Přesto se jejich vztah dostane s příchodem dítěte do slepé uličky. Co se stalo? Jeden z dvojice nedokázal akceptovat skutečné potřeby malého tvorečka. Nedokázal se smířit s nutností dočasné změny v zaběhnutém stylu živata. Hůře se s novým rodinným rytmem zžívají muži. Najednou je doma všechno jinak. Jeho potřeby jdou stranou a vše se točí kolem nového člena rodiny. Pokud je muž emočně inteligentní a citlivý tato změna je pro něj logickým vyústěním situace a snaží se i ženě ulehčit novou roli matky. Je jí vždy nablízku a dokáže ji pomoci. Pokud je však muž méně empatický nemusí se s novou situací vyrovnat, přestane se doma cítit dobře a první partnerské rozepře jsou na světě. U některých dvojic se časem, jak dítě roste,  vše urovná a v rodině opět zavládne klid a harmonie. Jinde se krize prohloubí, dochází k postupnému odcizování a dojde k nevyhnutelnému rozchodu.



pondělí 25. února 2013

Práce jako koníček. To je výhra!

Závist v mém životě nemá místo. Nezávidím lidem zlaté paláce ani nejnovější bouráky v garáži, nezávidím miliónové cifry na bankovních účtech. Jediné co tak trošku "závidím" je když vidím člověka, který je nadšený svou prací. Takovému člověku září oči nejen štěstím, ale i  čirým zaujetím a dětinskou posedlostí.

V práci trávíme většinu dne, takže těšit se do práce je velká výhra. Když nejsme spokojeni v práci ,nejsme většinou tak úplně spokojeni ani v osobním životě. Někdy se s tímto stavem smíříme, jindy bychom rádi práci změnili. Bohužel však také ale často nevíme, co bychom vlastně doopravdy chtěli dělat.

Vidím to na sobě. Do práce chodím jen proto, že musím. Cítím se vyhořelá, nespokojená. U mne to není možná až tak znechucení nad vlastní prací, ale nad vztahy, které na našem pracovišti panují. Přestože mám pět kolegů, neexistuje něco jako kolektiv. Každý si hraje na svém vlastním písečku, každý chce být velitelem. Ten co má velit, nechává velit své podřízené. Pomluvy, stížnosti jsou na denním pořádku. 

Momentálně do práce nemusím, užívám si mateřskou dovolenou se svými dětmi. Přestože mám ještě nejméně dva roky, které budu doma s dětmi, již teď přemýšlím nad tím, co budu dělat, až mi mateřská dovolená skončí. Jediné co zatím vím, že se nechci vrátit do původního zaměstnání. Ještě nedávno jsem ani netušila, co bych vlastně chtěla dělat, co by mě uspokojovala. 

Dnes to už vím, jsem si jista, co by to mělo být. Chci se stát spisovatelkou, úspěšnou spisovatelkou na volné noze. Zatím mi však stále není jasné, jak to vlastně prakticky provedu. Nejspíš bych měla začít psát. Pevně věřím, že až se mi v hlavě usadí správný námět, sednu k počítači a moje prvotina spatří světlo světa. Bude to kniha, která se bude líbit čtenářům i kritikům. Úspěšný start k mému spisovatelskému povolání tak bude završen a já se směle vrhnu na psaní dalších a dalších knih :-)

pátek 8. února 2013

Láska z internetu

Seznámili jsme se na internetové seznamce. Odpoledne jsem si psali, večer volali. Na druhý den přijel. Byla to láska na první pohled. Několik let jsme se míjeli. Vídali se na akcích. Jen jsme o sobě nevěděli.Byla to osudová láska. Mezi námi byla stokilometrová vzdálenost. Tu jsme překonávali autem, telefonem i emailem. Denně jsme protelefonovali několik hodin v kuse. Nemohli jsme se nabažit jeden druhého. Víkendy byly akční i romantické. Večery patřily vášnivému milování. Zahrnoval mne dárky, levnými i drahými. Plnil má nevyslovená přání. Mluvil mi z duše. Byla jsem v sedmém nebi. Byla to láska jako trám.Představila jsem ho kamarádům i rodičům. Všichni byli nadšení. Pak přišel konec. Neodepisoval na emaily, nevolal, nezvedal telefon. Za dva měsíce strohý email "Je konec, věci si odvezu až budu mít čas". Asi to nebyla osudová láska, ba ani jako trám. I tak končí lásky na první pohled.......

středa 6. února 2013

Zkouším partnery kolik toho vydrží


Jak různě se mohou cítit lidé ve vztazích. Mohou se cítit šťastně, mohou pochybovat, mohou se trápit. Pokud si přečtete níže uvedený příběh, možná  přijdete na to, že se chováte v podobných situacích podobně jako žena z našeho příběhu.

Jsem tři roky rozvedená. Měla jsem jednu vážnou známost, jednoho ženatého milence a nyní prožívám nový vztah. Během prvních dvou měsíců jsem měla pocit, že jsem našla svoji druhou půlku. Dělí nás od sebe asi 120 kilometrů. Vídáme se každý víkend. První dva měsíce jsme byli víceméně nepřetržitě 24 hodin ve spojení, ať už to byl email či telefon. 
Po několika týdnech vztahu se mi přítel přiznal, že mi lhal, že nebydlí sám, ale s bývalou přítelkyní. Slíbil, že do konce června odstěhuje, pak až dodělá zakázku, pak až… Nevydržela jsem to, a řekla mu, že mi to vadí. Počkala jsem asi týden a zase jsem mu řekla, že tuhle situaci nezvládám. Tehdy řekl, že tam spal naposledy a že se odstěhoval. Problém je v tom, že jsem mu přestala důvěřovat. Z jeho strany se rapidně snížila chuť se mnou komunikovat. Bohužel s tím, jak přítel snižuje kontakty se mnou, snižuje se i můj pocit, že jsem pro něj ta pravá partnerka. Na začátku jsme se domluvili, že uděláme vše proto, abychom spolu vydrželi, plánovali spolu dítě. Teď cítím, že se mezi nás něco postavilo a já bych to chtěla změnit. Chtěla bych se naučit s partnerem komunikovat o nepříjemných věcech tak, aby to nebral jako plané kňourání a neustálé si stěžování na něco. Ve vztazích se mi pořád opakuje to, že mám neustálou potřebu něco řešit. Partneři se mi tak postupně vzdalují. Uvědomila jsem si, že je to mým malým sebevědomím. Pokud se cítím jistá, je vše v pořádku. Ale jakmile mě chytne nějaká pochybovačná myšlenka, ztrácím půdu pod nohama a mám tendenci dělat hysterické scény. Jako bych své partnery potřebovala zkoušet kolik toho vydrží a když nevydrží, tak si vlastně říct: „měla jsem pravdu, nestál o mě“. Moc bych se chtěla zbavit této negace. Přiznám se ale, že ani po přečtení x knih, jsem nepřišla na to jak.

Co byste ženě poradili Vy? Má vztah šanci na přežití? 


Možná by pomohlo, kdyby se žena stáhla a nechala svého partnera, aby zabojoval. Muži jsou od přírody lovci a tak si cení žen, které nezískají jen tak lehce. Možná by pomohlo, kdyby žena dala muži větší svobodu. Muži se potřebují cítit ve vztahu volní. Muži potřebují také svobodu. Nechtějí, aby jim ženy stáli za zadky, nechtějí kontrolorky. Možná by pomohlo, kdyby žena zapracovala na svém sebevědomí. Nejspíš by pomohlo oboje.

Co byste poradili Vy?

pátek 18. ledna 2013

Když srdce puká aneb rozvod bolí

Bohužel dnešní doba nepřeje dlouhodobým vztahům. Tradiční model rodinného soužití se pomalu, ale jistě vytrácí. Dnes, kdy se rozvádí každé druhé manželství řeší tuto životní prohru stále více lidí. Já jsem bohužel jednou z nich.

Vdávala jsem se před 17 lety ve 23 letech. Bylo to manželství z lásky. Nemuseli jsme se brát. To jen já jsem měla pocit, že se musím vdávat, když spolu už dva roky chodíme a všichni tento krok od nás očekávají. Byla jsem zamilovaná, to ano. Ale... Dnes přiznávám, že dalším důvodem bylo to, že jsem si myslela, že na nikoho jiného stejně nemám. Manžel byl o 9 let starší než já. Mamánek, zvyklý na to, že se nemusí o nic starat. Dva roky po svatbě se nám narodila dcera. Náš vztah začal haprovat již před jejím narozením. Stále jsem měla pocit, že mého manžela moc nezajímám. Vše mu bylo jedno. To se nezměnilo ani narozením dítěte. Bylo jedno jestli je doma uklizeno, navařeno, nakoupeno. Když nebylo výsledek byl stejný, jako kdyby bylo. Sex se pomalu vytratil z našeho života.. Nevím, jestli to bylo tím, že byl manžel u porodu nebo tím, že jsem ho přestala přitahovat. Nikdy o ničem nechtěl mluvit a nic řešit. Byla jsem mladá, nezkušená. Zkoušela jsem možné i nemožné, aby mi dovolil k sobě se trošku přiblížit. Nepomáhalo nic. Světlé chvilky byly když se napil více než obvykle. Dokázal si se mnou i popovídat. Jinak naše dny vypadaly stejně. Manžel přišel odpoledne z práce, sedl si k televizi, pak večeře, pak zase televize a v devět hodin spánek. Neubližoval mi, peníze mi dával, nebyl mi nevěrný. Na co se jsem si tedy proboha ztěžovala? Nezajímala jsem ho. Bojovala jsem devět let s otázkou, jak ho změnit, pak jak změnit sebe. Nezabrala nic. Pak jsem objevila internetovou seznamku a začala se seznamovat s muži. Ne proto, abych byla nevěrná, ale abych si zvýšila sebevědomí, které jsem v té době měla na nule. Jak se asi cítí žena, se kterou nechce manžel spát, vyhýbá se jakémukoliv fyzickému kontaktu, se kterou nemluví, nic pro ni neudělá? Byla jsem proti nevěře, hnusila se mi lež v jakékoliv podobě a představa, že by na mne sáhnul cizí muž se mi vyloženě protivila. Začala jsem víc a víc propadat kouzlu virtuálního seznamování až jsem se s jedním mužem sešla jednoho dne doopravdy. Láska na první pohled! I když na pohled. Zamilovala jsem se spíše do hezkých slov a představě šťastné budoucnosti. Za tři měsíce jsem se odstěhovala od svého muže. Nechtěla jsem mu lhát, chtěla jsem pro sebe i pro něj šanci na lepší život. Manžel to těžce snášel, já také. Srdce mi pukalo. Na jednu stranu mě to táhlo k novému partnerovi, na druhé straně mě svazovala odpovědnost, společné dítě a společná minulost k manželovi. připadalo mi, že ať se rozhodnu tak, či tak, že to bude vždy špatné rozhodnutí. Hodně mi pomohlo vypovídat se kamarádkám, ale především rodinné konstelace. Nakonec vyhrál nový vztah, který však nedopadl. S odstupem času to vidím tak, že ten muž měl přjít, jen aby mi pomohl dostat se z manželství. Byl to můj převozník. Přesto trvalo několik let, než jsem se z rozchodu s manželem vzpamatovala. Bolest byla kolikrát nesnesitelná, ještě i teď po letech, mě občas píchne i srdce. Přestože mám nový život a jsem šťastná a spokojená v novém vztahu.

Jak jste prožívali svůj rozvod Vy? Zajímají nás Vaše příběhy!

středa 2. ledna 2013

Výměna odkazů

 Toplist.cz

http://blogy.kvalitne.cz
http://vymena-odkazu.org

Dlouhodobý vztah dusí vášeň

Dlouhodobý vztah je zabijákem vášně, ze vztahu se postupně vytrácí sexuální přitažlivost a sponntálnost. Také jste již slyšeli tyto věty? 

Problém s vyhasnutím vášně ve vztahu nebude v délce jeho trvání, ale spíše v chování partnerů. Pokud si budete partnera všímat stejně jako na začátku vztahu, Váš intimní život nemůže nikdy vyhasnout. Vztah je tvrdá dřina a myslet si, že proto, aby vše fungovalo nemusím hnout ani prstem je mylná představa. Partnerský vztah ve kterém budou oba spokojeni stojí na několika důležitých pilířích.

  • DůVĚRA
  • RESPEKT
  • OBDIV
  • TĚLESNÁ PŘITAŽLIVOST
  • INTELEKTUÁLNÍ POROZUMNĚNÍ
Starejte se o tyto pilíře a Váš vztah může vzkvétat.

Souhlasíte s tímto tvrzením? Jak jste na tom se svým milostným životem Vy? Budeme rádi za Vaše názory a zkušenosti.