Seznámili jsme se na internetové seznamce. Odpoledne jsem si psali, večer volali. Na druhý den přijel. Byla to láska na první pohled. Několik let jsme se míjeli. Vídali se na akcích. Jen jsme o sobě nevěděli.Byla to osudová láska. Mezi námi byla stokilometrová vzdálenost. Tu jsme překonávali autem, telefonem i emailem. Denně jsme protelefonovali několik hodin v kuse. Nemohli jsme se nabažit jeden druhého. Víkendy byly akční i romantické. Večery patřily vášnivému milování. Zahrnoval mne dárky, levnými i drahými. Plnil má nevyslovená přání. Mluvil mi z duše. Byla jsem v sedmém nebi. Byla to láska jako trám.Představila jsem ho kamarádům i rodičům. Všichni byli nadšení. Pak přišel konec. Neodepisoval na emaily, nevolal, nezvedal telefon. Za dva měsíce strohý email "Je konec, věci si odvezu až budu mít čas". Asi to nebyla osudová láska, ba ani jako trám. I tak končí lásky na první pohled.......