Taky se Vám stává, že něco strašně chcete, po něčem toužíte, představujete si jaké by to bylo mít, ale vzápětí už chcete něco jiného nebo si najednou svým přáním nejste jisti? Mě se to stává běžně. Ne vždy si to, ale člověk uvědomí.
Všimla jsem si toho asi před pěty lety. Byla jsem po rozvodu, trápila se samotou a hledala jsem muže, se kterým bych sdílela život. Jednou večer jsem si sedla a napsala jaký by můj vysněný princ měl být. Když jsem se nad svým výtvorem zamyslela, došlo mi že jsem na papír popsala muže, který se nápadně podobal tomu se kterým jsem se rozvedla -kouřící intelektuál nepoužitelný pro život. Došlo mi, že jsem neznala jiný typ mužů a proto ani žádného jiného nehledám. Jediné co vysněného prince odlišovalo od mého exmanžela bylo finanční zajištění. Netrvalo dlouho a potkala jsem svého Prince. Bouřlivá, vášnivá láska propukla po prvním setkání. Na první pohled charismatický, úspěšný podnikatel, milovník cigaret. Na druhý hospodský bohém, který se nejlépe cítil v zaplivaných putykách. Narcistický intelektuál, který se shlédl ve svých ponurých básních, minimalistické hudbě. Punková část osobosti zvítězila nad podnikatelskou a z pana podnikatele se stala "mánička".
Po bolestném rozchodu jsem musela přeformulovat své přání ohledně muže mého života. Došlo mi, že si zasloužím chytrého muže, který mne bude nosit na rukou. Takže objednávka byla jasná.Chci chlapa, který bude chlapem. Chci chlapa chytrého, úspěšného se smyslem pro humor. Chlapa, který se mnou bude svůj život sdílet. Myslíte, že takového chlapa mám? Jasně že jo. Máme se spolu skvěle!
Stejné to bylo když jsme chtěli koupit dům. Řekli jsem si, že by pro nás byl ideální dům 5 + 1 se dvěma koupelnami ve městě blízko centra. Když jsem se však porozhlédli po realitkách a zjistili ceny nabízených nemovitostí, začali jsme ze svých představ ustupovat. Nejdřív bychom se spokojili s domem předměstí, pak s domem 15 km daleko od města. Když byl dům ve městě, najednou by nám stačil třípokojový s jednou koupelnou... Chodili jsme od domy k domu a pořád bychom brali všechny jen ať už jsme ve svém,. abychom si to vzápětí rozmysleli a šli se "zamilovat" do dalšího domu. Když už to tak trvalo asi rok, šla jsem se poradit s kartářkou. Proč nemůžeme stále najít svůj dům? Kartářka se na mě mile usmála a řekla mi : "Vy teď ale přeci nechcete dům, máte přání které si přejete mnohem déle a mnohem více. Jakmile si splníte tohle přání, bude i dům." Kartářka měla pravdu. Toužila jsem po dítěti. Chtěla jsem dítě, ale přitom jsem se bála ho mít. Mít děti se dvěma tatínky? Zkomplikovat tak prvnímu dítěti ještě více jeho rodinný život? Několik dnů po návštěvě vědmy jsem si vědomě dovolila mít dítě s dalším mužem. Netrvalo dlouho a já zjistila, že jsem těhotná. Dcera se narodila v květnu. Za dva měsíce na to, jsme si koupili náš vytoužený dům. Dům se dvěma koupelnami, zahradou tak akorát a 5 minut od centra města.
Co z toho všeho vyplývá? I přát si, se musí umět!
Jak tedy docílíte toho, aby se Vám přání plnila?
- Zjistěte co opravdu chcete
- Neslevujte ze svých přáních
- Dovolte si mít to, co chcete
Svatá pravda,co se tu píše!
OdpovědětVymazat