Bohužel dnešní doba nepřeje dlouhodobým vztahům. Tradiční model rodinného soužití se pomalu, ale jistě vytrácí. Dnes, kdy se rozvádí každé druhé manželství řeší tuto životní prohru stále více lidí. Já jsem bohužel jednou z nich.
Vdávala jsem se před 17 lety ve 23 letech. Bylo to manželství z lásky. Nemuseli jsme se brát. To jen já jsem měla pocit, že se musím vdávat, když spolu už dva roky chodíme a všichni tento krok od nás očekávají. Byla jsem zamilovaná, to ano. Ale... Dnes přiznávám, že dalším důvodem bylo to, že jsem si myslela, že na nikoho jiného stejně nemám. Manžel byl o 9 let starší než já. Mamánek, zvyklý na to, že se nemusí o nic starat. Dva roky po svatbě se nám narodila dcera. Náš vztah začal haprovat již před jejím narozením. Stále jsem měla pocit, že mého manžela moc nezajímám. Vše mu bylo jedno. To se nezměnilo ani narozením dítěte. Bylo jedno jestli je doma uklizeno, navařeno, nakoupeno. Když nebylo výsledek byl stejný, jako kdyby bylo. Sex se pomalu vytratil z našeho života.. Nevím, jestli to bylo tím, že byl manžel u porodu nebo tím, že jsem ho přestala přitahovat. Nikdy o ničem nechtěl mluvit a nic řešit. Byla jsem mladá, nezkušená. Zkoušela jsem možné i nemožné, aby mi dovolil k sobě se trošku přiblížit. Nepomáhalo nic. Světlé chvilky byly když se napil více než obvykle. Dokázal si se mnou i popovídat. Jinak naše dny vypadaly stejně. Manžel přišel odpoledne z práce, sedl si k televizi, pak večeře, pak zase televize a v devět hodin spánek. Neubližoval mi, peníze mi dával, nebyl mi nevěrný. Na co se jsem si tedy proboha ztěžovala? Nezajímala jsem ho. Bojovala jsem devět let s otázkou, jak ho změnit, pak jak změnit sebe. Nezabrala nic. Pak jsem objevila internetovou seznamku a začala se seznamovat s muži. Ne proto, abych byla nevěrná, ale abych si zvýšila sebevědomí, které jsem v té době měla na nule. Jak se asi cítí žena, se kterou nechce manžel spát, vyhýbá se jakémukoliv fyzickému kontaktu, se kterou nemluví, nic pro ni neudělá? Byla jsem proti nevěře, hnusila se mi lež v jakékoliv podobě a představa, že by na mne sáhnul cizí muž se mi vyloženě protivila. Začala jsem víc a víc propadat kouzlu virtuálního seznamování až jsem se s jedním mužem sešla jednoho dne doopravdy. Láska na první pohled! I když na pohled. Zamilovala jsem se spíše do hezkých slov a představě šťastné budoucnosti. Za tři měsíce jsem se odstěhovala od svého muže. Nechtěla jsem mu lhát, chtěla jsem pro sebe i pro něj šanci na lepší život. Manžel to těžce snášel, já také. Srdce mi pukalo. Na jednu stranu mě to táhlo k novému partnerovi, na druhé straně mě svazovala odpovědnost, společné dítě a společná minulost k manželovi. připadalo mi, že ať se rozhodnu tak, či tak, že to bude vždy špatné rozhodnutí. Hodně mi pomohlo vypovídat se kamarádkám, ale především rodinné konstelace. Nakonec vyhrál nový vztah, který však nedopadl. S odstupem času to vidím tak, že ten muž měl přjít, jen aby mi pomohl dostat se z manželství. Byl to můj převozník. Přesto trvalo několik let, než jsem se z rozchodu s manželem vzpamatovala. Bolest byla kolikrát nesnesitelná, ještě i teď po letech, mě občas píchne i srdce. Přestože mám nový život a jsem šťastná a spokojená v novém vztahu.
Jak jste prožívali svůj rozvod Vy? Zajímají nás Vaše příběhy!
