středa 6. února 2013

Zkouším partnery kolik toho vydrží


Jak různě se mohou cítit lidé ve vztazích. Mohou se cítit šťastně, mohou pochybovat, mohou se trápit. Pokud si přečtete níže uvedený příběh, možná  přijdete na to, že se chováte v podobných situacích podobně jako žena z našeho příběhu.

Jsem tři roky rozvedená. Měla jsem jednu vážnou známost, jednoho ženatého milence a nyní prožívám nový vztah. Během prvních dvou měsíců jsem měla pocit, že jsem našla svoji druhou půlku. Dělí nás od sebe asi 120 kilometrů. Vídáme se každý víkend. První dva měsíce jsme byli víceméně nepřetržitě 24 hodin ve spojení, ať už to byl email či telefon. 
Po několika týdnech vztahu se mi přítel přiznal, že mi lhal, že nebydlí sám, ale s bývalou přítelkyní. Slíbil, že do konce června odstěhuje, pak až dodělá zakázku, pak až… Nevydržela jsem to, a řekla mu, že mi to vadí. Počkala jsem asi týden a zase jsem mu řekla, že tuhle situaci nezvládám. Tehdy řekl, že tam spal naposledy a že se odstěhoval. Problém je v tom, že jsem mu přestala důvěřovat. Z jeho strany se rapidně snížila chuť se mnou komunikovat. Bohužel s tím, jak přítel snižuje kontakty se mnou, snižuje se i můj pocit, že jsem pro něj ta pravá partnerka. Na začátku jsme se domluvili, že uděláme vše proto, abychom spolu vydrželi, plánovali spolu dítě. Teď cítím, že se mezi nás něco postavilo a já bych to chtěla změnit. Chtěla bych se naučit s partnerem komunikovat o nepříjemných věcech tak, aby to nebral jako plané kňourání a neustálé si stěžování na něco. Ve vztazích se mi pořád opakuje to, že mám neustálou potřebu něco řešit. Partneři se mi tak postupně vzdalují. Uvědomila jsem si, že je to mým malým sebevědomím. Pokud se cítím jistá, je vše v pořádku. Ale jakmile mě chytne nějaká pochybovačná myšlenka, ztrácím půdu pod nohama a mám tendenci dělat hysterické scény. Jako bych své partnery potřebovala zkoušet kolik toho vydrží a když nevydrží, tak si vlastně říct: „měla jsem pravdu, nestál o mě“. Moc bych se chtěla zbavit této negace. Přiznám se ale, že ani po přečtení x knih, jsem nepřišla na to jak.

Co byste ženě poradili Vy? Má vztah šanci na přežití? 


Možná by pomohlo, kdyby se žena stáhla a nechala svého partnera, aby zabojoval. Muži jsou od přírody lovci a tak si cení žen, které nezískají jen tak lehce. Možná by pomohlo, kdyby žena dala muži větší svobodu. Muži se potřebují cítit ve vztahu volní. Muži potřebují také svobodu. Nechtějí, aby jim ženy stáli za zadky, nechtějí kontrolorky. Možná by pomohlo, kdyby žena zapracovala na svém sebevědomí. Nejspíš by pomohlo oboje.

Co byste poradili Vy?

4 komentáře:

  1. Pokud o tebe partner ještě stojí, pomůže jediné. Vzdálit se od něj, nevolat, nekontaktovat. Umožnit mu, aby se mu po tobě stýskalo. Když to nezabere, nemá o tebe zájem. Je to kruté, ale je to tak. Chlap potřebuje ženskou dobývat

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že si zasloužíš lepšího a On?...tu o kterou si koleduje:-)
    Alchymista

    OdpovědětVymazat
  3. Nevím jestli mám právo radit, ale ta vzdálenost 120 km je vražedná.Možná to může přechodně fungovat ve vztahu, kdy se Ti lidé znají a pojí něco víc než láska na dálku.Sám ve svém vztahu jsem nechal dotlačit do nějakého "termínu", ale to nejde. Termín může být při opravě auta, ale ne ve vztahu, tam to musí člověk cítit. Nejhorší jsou polovztahy a když člověk neví na čem je. Člověk musí znát svou hodnotu a držet se svých zásad i když z vlastní zkušenosti vím, že samota je smutná a umí i bolet. Knížky jsou samozřejmě dobrý pomocník vyznat se sám v sobě, ale rozhodnutí a činy zůstanou jen na VÁS.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím s Vámi souhlasit, vztahy na dálku mohou vydržet omezený čas. Pak je však nutné, pokud má vztah pokračovat, sestěhování. Ve vztahu je kromě důvěry a tolerence velmi důležitá také blízkost a intimita a ta se na dálku moc pěstovat nedá. Člověk však na zásadní rozhodnutí musí přijít sám, bez termínů a donucovacích prostředků. Člověk spokojený sám se sebou bude mít určitě šťastnější vztahy než ten, který si nevěří. Ten, který si nevěří totiž vynakládá neuvěřitelné množství energie a času na to, aby si vymyslel nejrůznější katastrofické scénáře o konci vztahu , o tom jak se to pokazí. Především však nevěří, že je milován. Pochybuje o sobě, pochybuje o ostatních. Ten co má rád sám sebe věnuje energii na to,aby mu bylo dobře a aby si užíval krásných chvilek s milovaným partnerem.

      Vymazat